Bodie (Boyd z Devonu)

Když jsem zjistila, že v PŠ „Na Ostrově“ budou opět pořádat závody podle ZOP a ZPU1, přiměla jsem i holky z BaFu, aby šly závodit se mnou. Tamča s Bardem se přihlásila do nižší kategorie (podle ZOP), protože Bardík nedělá áčko. Pro Hanku s Cesmínkou to byly první závody, taktéž v ZOP. S Bodiem do vyšší kategorie se přihlásili i Klára s Rhonem, Marcela s Becky a Kristýna s Agorou. Ve čtvrtek před závodem jsem domluvila trénink přímo na place, aby si to tam psi trochu „osahali“, hlavně překážky. Martina Vaškebová mi v tom vyšla opravdu vstříc a nakonec jsme mohli trénovat skoro na celé půlce cvičáku!

V sobotu ráno, když jsme vstali, pršelo. Mně se teda z postele nechtělo, představa, že tam budu celý den na dešti, se mi moc nelíbila. Ale déšť přestal a když mě Tamča o 3/4 na osm nabírala, byly chodníky skoro suché. Nad Ostrovem byla sice hrozivá mračna, ale nepršelo a Martina tvrdila, že má objednané hezké počasí :-) Na cvičáku už byla Hanka s Cesmínkou, jinak kromě organizátorek a pana rozhodčího Luďka Nováka nikdo. Za chvíli se ovšem závodníci z první kategorie - Pátci - začali scházet. A všichni psi měli zájem o Cesmínu, která měla chvíli před háráním, takže Hanka to nahlásila organizátorům, aby to náhodou nevypadalo, že chce nesportovně ovlivnit průběh závodu.

Kolem půl deváté se udělal nástup pro Pátky a losovala se čísla. Cesmínka šla jako poslední, Bard v předposlední dvojici (vůbec si neuvědomuju, jestli ty dvojice byly tři nebo čtyři). Ve dvojici se závodníci dohodli, který půjde první na odložení, u Pátků trvalo odložení přes ovladatelnost na vodítku a bez vodítka a S-L-V. Potom se psi vyměnili a nakonec šla každá dvojice na překážku, nepříjemný materiál a přenášení. Bardovi se dařilo, měl snad jen chvilku, kdy nešel úplně u nohy. Dokonce měl ve dvojici psa (samce), na kterého vrtěl ocáskem! (Byl to kříženec setra.) Cesmínka byla taky hrozně šikovná, nepovedlo se jí ideálně asi jen „vstaň“. Kolem půl desáté už byl nástup na vyhlášení a než jsme se nadáli, tak pod bednou stála Cesmínka (4. místo) a na bedně Bard (2. místo)! Prý Bardův první pohár, no bylo na čase!

Kolem desáté se sešli závodníci kategorie Robinsoni - podle ZPU1 s úpravami. Na nástupu si Marcela vylosovala číslo 1, já s Bodiem jsme byli ve dvojici s Klárou a Rhonem s čísly 5 a 6, a Kristýna s Agorou šla v poslední skupince, kde byli tři (protože závodníků byl lichý počet). Beckynce to šlo hezky, ale při příchodu k nepříjemnému materiálu najednou vyrazila Marcele od nohy a šla zahnat Kristýnu, která se snažila protáhnout kolem plotu na záchod. Potom jsme přišli na řadu já s Bodiem a Klára s Rhonem. Bodie šel první na odložení, snažila jsem se ho naštelovat k cedulce tak, aby byl ve stínu sloupu, protože samozřejmě na nás už svítilo slunko jako blázen. Já jsem se schovala za odkládačky a čekala. Nebyla jsem si jistá, jestli tam Bobeš zůstane, protože on fakt slunko nerad, ale nakonec prý ležel hezky celou dobu bez hnutí. Pak jsem si pro něho šla a šli jsme cvičit.

1. Přivolání - k noze. Bodiemu chvíli trvalo, než odešel na dostatečnou vzdálenost, ale na přivolání zareagoval hned. Sice pak šel u nohy poněkud vzadu, ale šel.

2. Ovladatelnost bez vodítka. No to bylo něco. Bodie se celou dobu táhnul kus za mnou. Když jsem začala klusat, vůbec nezrychlil, takže jsem musela klusat tak pomalu, jak chodím :-) Když jsem měla zpomalit na pomalou chůzi, schválně jsem natáhla krok (aby si Bodie nesednul), ale už jsem nezvládla zpomalit pořádně, tak na mě pan rozhodčí volal, ať jdu pomalejc. Obraty na místě byly ostudné - ani jednou si nepřisednul pořádně, vždycky byl za mnou.

3. Sedni-lehni-vstaň bez vodítka. Lehnul si hezky, ovšem potom vůbec nevstal! Musela jsem mu dát druhý povel a ještě si ho přizvednout rukou! Sednout zvládnul. Štve mě to, protože zrovna tohle jsme docela trénovali, a navíc loni u toho samého rozhodčího na zkoušce ZOP předvedl obdobný cvik stejně hnusně :-(

4. Štěkání. Řekla jsem Bodiemu „štěkej“, on si lehnul. Řekla jsem mu „štěkej“ znovu, tak si sednul a začal štěkat :-)

5. Odložení za pochodu vleže - s přivoláním. Šlo se asi 30 kroků rovně, pak se udělalo čelem vzad a na cestě zpátky se pes pokládal. Odložení udělal hezky, ale při přivolání mu trvalo, než si sednul přede mnou.

6. Aport. Jak jsme si šli pro činku, Bodie viditelně ožil. Odhodila jsem činku, vyslala ho, on doběhnul k aportu, popadnul ho a hned se otočil na mě a běžel ke mně, i když činku překusoval. Bylo vidět, že trénink s motivačním talířem (protože jiné hračky nejsou tak dobré, aby za ně činku vyměnil) měl výsledky, protože si nezačal činku žvýkat při zvedání ze země.

 7. Skok vysoký. Šli jsme na tu nejmenší překážku :-) Kromě toho, že jsem si ho furt nemohla pořádně naštelovat k noze před překážkou, to bylo hezké, protože panička ví, kdy jaký povel vydat, aby to vypadalo plynule.

8. Skok šplhem. Samozřejmě se to dělalo přes jiné áčko, než které jsme si zkoušeli při tréninku! Naštěstí s cizíma překážkama nemá Bodie díky agility problém. Poněkud se opozdil na zóně, ale jenom nepatrně.

9. Nepříjemný materiál. Na materiál jsme šli už ve dvojici. Vždycky jsem si myslela, že s tím nemůžou mít městští psi problém, ale na Bodiem bylo vidět, že mu to vadí. Měli jsme tam pytel s PET flaškama, nějakou textilii, dva druhy plechu a plastové zatravňovací dlaždice (asi - něco takovéhoto), které Bodiemu dost vadily, takže na materiály vstupoval velmi opatrně a pomalu. Panu rozhodčímu to ale nepřišlo neobvyklé.

Co se týče výkonu, byla jsem docela otrávená z Bodieho chození. Dobře si ale uvědomuju, že tak škaredě chodí jenom proto, že to s ním dostatečně necvičím. Co se týče bodů, myslím, že pan rozhodčí měl být přísnější - na všechny!

Poslední šla na řadu Kristýna s Agorou, ve výše zmíněné trojici, a myslím, že tam žádnou botu neudělaly. Mezitím jsme si dali zmrzlinu, kterou tam jedna z účastnic vyrábí. Vnucovali nám pořád další, protože když už jim to jednou povolilo, nedalo se to dát zpátky do mražáku, tak jsme si šli ještě... Někteří si nechali dát do kornoutu vanilkovou speciálně pro psy! :-) Bodie dostal taky líznout, myslím, že to byla jeho první zmrzlinka - a lízal velmi decentně.

No a nakonec bylo vyhlášení. My jsme byli osmí - předposlední, což sice zní ostudně, ale s takovýma bodama? To se skoro nechce věřit! Dostali jsme dvě syrové kosti. Beckynka skončila šestá, Agora třetí (nejlepší přivolání ze trojice, která měla stejně bodů) a Rhoneček druhý, protože právě o to přivolání prohrál s prvním. Holky se vyfotily s pohárama a šlo se domů. Hrozně se mi líbilo, že celý závod byl před polednem hotový i s vyhlášením! Na Ostrově to mají vždycky tak zorganizované, že se nemusí na nic dlouho čekat, všechno pěkně odsýpá a všichni jsou v dobré náladě. Docela by se hodilo, aby se na Ostrov jezdili učit i z jiných organizací, jak se dělají závody...

A já jsem se snad nespálila, protože jsem na sebe během dopoledne natřela opalovací krém :-)