Bodie (Boyd z Devonu)

Po úspěšném vystoupení na závodech v Pardubicích jsme se s Bodiem přihlásili i na Javorku, tentokrát mě ovšem Tamča přesvědčila, že mám zkusit ZMMP. Vybírají se tam dvě ze tří disciplín, tak jsem si řekla, že je to jedno, a přihlásila jsem se na stopu a speciály s tím, že stopu děláme zatím na krátkém vodítku a hodně propamlskovanou a speciály prakticky necvičíme. A že se uvidí.

V sobotu ráno v 6:15 mě Tamča s manželem vyzvedli na parkovišti nahoře na Lesné a jeli jsme. Cesta z Brna na Svitavy je strašlivá a i když jsme jeli tak brzo ráno, byl celkem provoz. Na místo jsme dorazili včas a na cvičáku nás tam čekala už hromada závodníků. Kromě naší ZMMP totiž byly vypsané i kategorie ZZO, ZVV1 (jen poslušnost bez střelby), ZVV1, IPO1 a IPO3. No nakonec se závodníků sešlo přes 100! Cvičák v Javorce mají velký, travičku hezky sestřiženou, ovšem co se týče sociálního vybavení žádná sláva (mají tam jenom kadibudku). Ale tak to se dá přežít.

Začínalo se nástupem těsně před devátou. Potom jsme s paní rozhodčí Skalickou odjeli na stopy. Kladli jsme je na louce s hustým, i když poněkud vyšším porostem (nevím, jestli to nebylo nějaké osení, protože tam rostl jenom jeden druh rostliny). Kladla jsem stopu jako druhá a koukala jsem jako puk, jak šlapala první paní - vypadalo to, jako by šlapala zelí, hezky šlápotu za šlápotou. Já jsem ovšem šla normálním, i když drobnějším krokem, nohy jsem moc nezvedala a na lomu jsem jednou nohou šoupla. Kladli jsme stopu trochu kratší, 80 a 50 kroků. Byla jsem nervózní tak napůl - nikdy jsme stopu takhle nedělali, ale zároveň mi bylo jasné, že prckovu práci nijak neovlivním. Takže jsem prcka oblekla do postroje a rozmotala stopovačku. Přivedla jsem ho k nášlapu, položila (to už začal větřit nášlap) a když se na mě podíval, ukázala jsem mu do nášlapu a zavelela „stopa“. Bodie očuchal nášlap a hned vyrazil dopředu. Bohužel to ovšem nebylo ve stopě, ale kousek vpravo od ní - foukal mu tam vítr. Šel celkem jistě a hodně rychle. Zhruba v půlce úseku se „ztratil“ - začal revírovat a přišel až ke mně. Uvedla jsem ho znovu, tak pokračoval až k lomu, který vyšel na milimetr přesně, ovšem dva kroky za ním se zastavil a otočil se hlavou na mě. A koukal. A koukal. A tvářil se, jako by se ptal: „Tady není pamlsek, jakto? Tady vždycky bývá pamlsek!“ Když jsem mu řekla „hodný, stopa“, rozběhl se na druhou stranu, no a tak tam dělal kolečka na délku stopovačky. Uváděla jsem ho znovu ještě asi 3x, nakonec to zalomil ve směru druhé části stopy, a tak jsme šli za ním. Znovu šel rovně, ale vedle stopy. Nakonec se zarazil a kousek vrátil a zalehnul předmět, který přešel. Paní rozhodčí byla rozpačitá, upozornila mě, že mě nechala uvést ho na stopu 4x, i když je to povoleno jenom 3x, ale že chtěla, aby si tu stopu dokončil. Jsem ráda, že mě neodvolala dřív, protože si prcek hezky došel až do konce. Dostali jsme chabých 28 bodů z 50, ale už jsem na stopě dostala i míň :-) Navíc Bodie předvedl přesně to, co jsem ho naučila - a zrovna předevčírem mě na to upozorňovala Ivča: nechávám ho chodit vedle stopy. Potom jsem prcka odměnila balónkem, sbalila cedulku a jeli jsme zpátky na cvičák.

Následovalo dlouhé čekání. Pro Tamču o to náročnější, že byla přihlášená na poslušnost a speciály, takže s Bardíkem vlastně ještě nic neudělali. Na cvičáku jsme tam seděli snad až do půl čtvrté, střídavě se chodili dívat na výsledky, koukali na probíhající poslušnosti a nadávali na organizaci. Abyste to nechápali špatně, organizátoři se snažili, aby to odsýpalo, v celkovém pohledu tam nebyly žádné prostoje, pořád se něco dělo, ale bylo tam prostě málo rozhodčích, takže někteří přišli na řadu až odpoledne, přestože tam museli sedět už od rána. Pozitivní pro ty, kdo měli jen poslušnost, bylo, že se výsledky vyhlásily hned po jejich odcvičení, takže zhruba v poledne půlka závodníků odjela domů. My jsme mezi nimi bohužel nebyli :-)

Na malá plemena přišla řada až kolem třetí, kdy nás vyhnali na speciály a poslušnosti na posečenou louku. Tyto disciplíny posuzoval pan rozhodčí Vyčítal. Nejdřív jsme dělali rozlišování. Všichni dostali stejné předměty - zelený koberec 5x10cm. Bylo super, že všechny předměty byly stejné, už tak super nebylo, že byly úplně stejné i předměty pomocníků - předmět psovoda nebyl nijak identifikovatelný (číslem, znaačkou apod.). Nakonec jsme si na místě museli každý ze svého předmětu ustřihnout rožek, aby bylo poznat, jestli pes přinesl správný. A méně super bylo taky to, že zelené koberce na zelené trávě nebyly vidět. Přede mnou dělal speciály pan Strouhal s Urgem - a rozlišování neudělal vůbec. Bylo uklidňující vidět, že i takový vyhlášený tým má občas chvilku, že pes prostě nepracuje - člověk si pak nepřipadá jako totální pako, protože vidí, že se to může stát každému. Pak jsme šli rozlišovat s Bodiem. Nejdřív jsem vylosovala, kde bude předmět ležet. Potom jsme předměty s pomocníky umístili. A pak Bodie rozlišoval. První předmět (řada za sebou) se mu povedl, snad i předsednul, takže jsme měli 10 bodů. Ovšem druhý předmět - to člověk nevymyslí. Dala jsem Bodiemu načichat ze sáčku s erárními předměty, načež jsem ho vyslala do míst, kde jsem jeden předmět uviděla, Bodie vyběhnul, řadu předmětů (vedle sebe) přeběhnul, protože jsme byli nějak blízko, pak se otočil a já jsem si všimla, že mu z tlamy visí ponožka. On si při načichání ze sáčku vytáhnul jeden ověřovací předmět a nesl si ho! Pan rozhodčí na něho kouká a povídá: „Co to má? To přece není ten předmět!“ Tak jsem se mu to snažila vysvětlit, ovšem mezitím Bodie doběhl k prvnímu předmětu, který uviděl, a tu ponožku si na něho hodil. A pak ponožku nechal ležet, popadl koberec a přinesl mi ho. Bohužel to byl jeden z cizích. Pan rozhodčí mi vysvětloval, že jak na ten koberec hodil ponožku, pachově si to znečistil a cítil můj pach z cizího předmětu. Dostali jsme nulu a já jsem se strašlivě smála. Co taky chcete dělat jiného? Taková situace by mě v životě nenapadla, ale pro příště už vím, že musím mít sáček s jedním předmětem na načichání zvlášť a nebudu dávat načichat z pytlíku, ve kterém mám předměty na zbytek pachových prací.

Hned po nás šla na rozlišování Tamča. Bardík předvedl, co umí, a i když musela u druhého předmětu dát druhý povel (Bard tam stál s kobercem v tlamě a rozhlížel se po louce), dostali krásných 8 a 7 bodů.

Potom následovalo vyhledání předmětů. Bodiemu jsem první předmět hodila opravdu hodně blízko, ale rozhodčí to nekomentoval a Bodie viděl, kam to dopadlo, tak ho hned přinesl. Druhý předmět mi ovšem přeběhnul, takže musel hledat, a třetí - dřevo - zase žvýkal na celé kolo. Jsem ovšem spokojená, tohle jsme trénovali předchozí týden a Bobo opravdu ukázal, že to umí. Dostali jsme 13 bodů z 15 za vyhledávání a 5 za ovladatelnost. Vůbec nemluvím o tom, že jsem celou dobu držela vodítko v ruce, dávala nestandardní povely a prcek nepředsedal.

Bardík s Tamčou měli stejný úspěch, až na to, že Bardík předměty našel suverénně, ale musel pak dostat další povely, aby je přinesl. Takže taky 13 a 5 bodů.

No a pro nás poslední cvik byl vyhledání ztraceného předmětu na 30 kroků. Oj, tohle nám nešlo ani v nácviku. Pan rozhodčí nám to usnadnil tím, že nás nechal odejít  asi jenom 20 kroků, já jsem to usnadnila tím, že jsem předmět položila výrazně před prcka (což by se nemělo, měla bych za chůze upustit předmět za sebou, aby to pes neviděl). Přesto Bodie vyběhnul a hledal a hledal, ale nic nenašel ani po třetím povelu. Myslím si, že přes ten předmět tak dvakrát přeběhnul, jenomže je to plašoň a jak je do všeho hrrr, tak pak nepracuje dost přesně. Bohužel jsme za tohle měli nulu, ale pan rozhodčí nás nechal předmět dohledat na délku vodítka, abysme to nějak ukončili. Za speciály jsme teda měli stejně bodů jako za stopu - 28 z 50.

Tamča s Bardem se ztraceným předmětem měli stejný „úspěch“, jako my - nenašel, nepřinesl, takže nula. Musíme to docvičit a příště jim to v Javorce natřem :-) Na Bardíka ještě čekala poslušnost, která se dělala na louce. Tamča byla nervózní z přivolání, protože Bard je lovec a kdyby zachytil stopu, tak se ho nedovolá. Ovšem pan rozhodčí dělal vypuštění tím způsobem, že když se psovi dalo volno, psovod hned udělal čelem vzad a šel na druhou stranu, čímž se dostal od psa a mohl přivolat. (Dělal to tak i u ostatních poslušností, které posuzoval. Výhodou je, že se pes nemusí držet od psovoda na předepsaných 10 kroků, ale psovod si vlastně odejde od psa.) Takže Bardík měl vypuštění asi na 3 kroky a tím pádem přivolání krásné. Pak chodil u nohy, to mu jde, dokonce se většinu času i díval na Tamču. Sedni - lehni - vstaň měl pěkné, i když si předtím Tamča stěžovala, že jí dnes vstaň nějak nedělá. Aport zvládnul taky bez problémů a na odložení vydržel ležet, i když byl na plném slunku. Tamča byla celkově spokojená hlavně proto, že viděla, že ten výbuch v Pardubicích byl jenom dočasný úlet.

Pak jsme jeli zpátky na cvičák, stihli jsme ještě konec obran (o což jsme až tak nestáli) a čekalo se na vyhlášení. V mezičase jsem si s prckem pocvičila na volném prostranství trochu poslušnosti na balónek, cvičil hezky, protože už byl zase chládek. No a na vyhlašování se začínalo ZMMPčkama, já jsem dostala diplom jako první, protože jsem byla s 56 body úplně poslední (ostatní měli přes 70 bodů) :-) Dostali jsme vzorek granulí a šampón na barvené vlasy (???). Tamča s Bardem byla 5., měli stejně bodů jako pan Strouhal s Urgem na 4. místě, takže úspěch. Pak jsme jeli domů, v Brně jsme byli kolem půl deváté (!!!) večer a velmi opálení v obličeji.