Bodie (Boyd z Devonu)

Když nás Iva nahnala na obedience, poctivě jsme se s Tamčou a Marcelou připravovaly, dokonce jsme se několikrát sešly, vykolíkovaly si plochu a cvičily přesně podle řádu. Na OBZ jsme jely s tím, že chceme zkoušku složit - jiné ambice jsme moc neměly. Bohužel akcí obedience není mnoho, takže jsme musely jet přes půl republiky do Dvora Králové nad Labem.

V sobotu jsem měla budík nastavený na 3 hodiny ráno. Pavlík byl připravený již z večera, takže jsme sbalili věci, obešli s prckem dům, aby se vyvenčil, a po čtvrté jsme nabrali v Řečkovicích Tamču s Bardem. Následovala tříhodinová cesta, během které jsme viděli svítání. Nebloudili jsme, kromě začátku (když jsme nemohli najít Tamčinu adresu) a konce cesty (na neoznačených polních cestách se cvičáky špatně hledají). Na místě jsme byli dřív, než jsem čekala, přestože jsme vyrazili později, než jsem plánovala. Dokonce ještě ani pořadatelé neměli nachystaný stůl na prezenci. Když ho konečně zprovoznili, odevzdaly jsme s Tamčou výkonnostňáky a Pavlík šel postavit stan poblíž prostoru, kde jsme měli cvičit. Zatímco jsme čekali na zahájení, připojila se k nám Marcela s Becky, která jela o den dřív s Luckou Gabrielovou (protože jí padl odvoz), a poté i Iva, která s sebou měla Chiřiny prcky (už jenom dvě holky). Na trénink jsme se vecpaly s Tamčou jako první, protože tam furt nikdo nebyl. Zkusily jsme si překážku a box, víc se toho za ty dvě minuty nestihlo.

Začátek akce nakonec přišel skoro o hodinu později, než měl. Původně nás (OBZ) měl posuzovat pan rozhodčí, který ale nakonec kvůli práci nemohl, tak se toho chopila paní rozhodčí Marie Vágenknechtová. Jednotlivá „stanoviště“ na place taky neodpovídala předem zveřejněnému plánku. Ono by to bylo jedno, ale když člověk jede poprvé na takovou akci a vůbec neví, co čekat, tak ho to přeci jen trochu rozhodí. Řešily jsme s holkama obojky, ptala jsem se přímo paní rozhodčí, protože někteří prý preferují obojky textilní/kožené proti kovovým, ale tahle mi řekla, že jí je to jedno. (Vzhledem k tomu, že pes během cvičení stejně není na vodítku, je to šumafuk.)

Nejdřív šly všechny skupiny postupně na odložení, potom se cvičilo jednotlivě. Každý, kdo se chystal u vstupu na plac, si vybral jednu z pořadatelových činek (které na obedience jsou překvapivě lehoučké). Po skončení cvičení paní rozhodčí každému řekla přesně, za co mu strhla body, a celkově to zhodnotila. Nevím, jak to bylo u ostatních, ale naše skupinka KK BaF dostala hodnocení vždy aspoň z části pozitivní, což v člověku hned zanechá lepší dojem.

1. Odložení vleže ve skupině - Byli jsme s Bodiem ve skupině s Chirou a Bobeš se „vyznamenal“. Nejdřív nás stewardka dlouho štelovala do té správné pozice. Potom si Bodie nechtěl u nohy lehnout - po povelu „lehni“ zůstal sedět, i po dvou dalších, nenápadně procezených mezi zuby. Potom se dával povel „zůstaň“, ovšem já jsem místo toho na Bodieho hukla ještě jednou „lehni“ (naštěstí nejsou povely předepsané), on si konečně lehnul a já jsem se vzdálila. Na místě zůstali všichni v pohodě, při návratu jsem Bodieho nezapomněla neobejít, ale následný povel „sedni“ jsem musela dávat asi třikrát. Při zpětném pohledu si myslím, že jsem měla říct spíš „k noze“, nejspíš by si sedl.

Když jsem se připravovala před placem na individuální cvičení, vybírala jsem si činku a nenápadně jsem ji dala prckovi očuchat a do tlamky. Asi se to nesmí, ale slečna u vstupu mi to dovolila. Když jsem vešla na plac, ještě mi stewardka sebrala vodítko. A při druhém cviku jsem jí dala i číslo, které se mi odlepovalo z kalhot. Paní rozhodčí žertovně poznamenala, že mě za chvilku svlékne nebo co.

2. Chůze u nohy - Oproti našim předpokladům, že na zemi bude namalovaný kruh, po kterém se bude chodit, jsme měli určený jenom střed a chodili jsme do šišky. Bodie šel hezky, ale celkem daleko od nohy. Ovšem po jeho ustrašeném projevu při skupinovém odložení jsem se trochu uklidnila, protože se zase snažil. Po skončení cviku jsem ho chválila a on se vydal ke hranici soutěžního prostoru, ale naštěstí jsem ho stihla v klidu zavolat zpátky.

3. Odložení do lehu za chůze - Tohle umíme, a pro jistotu jsem to s Bodiem už moc necvičila, protože čím víc jsme to cvičili, tím horší to bylo. Tentokrát ovšem Bodie předvedl opravdu to, co umí, perfektně zalehnul a v klidu ležel, dokud jsem ho nevyzvedla. Však nás za to paní rozhodčí potom i pochválila, že to bylo opravdu luxusní.

4. Přivolání - Tento cvik začíná zase položením, ale tentokrát Bodie zareagoval hned a hezky. Zůstal na místě a já jsem začala mít obavy, jestli tam nezůstane, takže jsem volala nadšeně a hlasitě. Bodie cvik provedl pěkně, až na předsednutí na můj vkus příliš daleko a na vkus i paní rozhodčí příliš nakřivo. Přisednul k noze ochotně, i když to zase rozfázoval, jak to dělá. Bylo mi vytčeno, že jsem použila příliš řeči těla - při přivolávání jsem nadskočila celou horní částí těla (no jo, taky jsem se potřebovala hodně nadechnout, abych zavolala nahlas), psa jsem dobrzdila rukama a při přisednutí jsem mu pomohla zase tělem.

5. Odložení do sedu za chůze - Tohoto jsem se trochu bála, protože Bodie má problém s rozlišením sednutí a lehnutí, takže dávám povel potichu, což ovšem zase občas způsobí to, že si nesedne vůbec. Takže jsem provedla to, že jsem s povelem předskočila před psa, čímž jsem ho zarazila na místě a on si překvapením sednul. Bylo mi to také náležitě vytčeno, ale radši si nechám strhnout pár bodíků za překotné provedení cviku, než abych dostala nulu za neprovedení.

6. Vyslání do čtverce - Na tohle jsme se připravovali, šlo nám to celkem dobře. Zkusili jsme si to i v tréninku s hračkou. Takže jsem šla naznačit položení pamlsku do čtverce, potom jsem prcka vyslala, ten se rozběhnul, přeběhnul první čáru čtverce, já jsem čekala, až se zastaví, ovšem on přeběhnul druhou čáru čtverce, začal čuchat, pak se podíval na mě a lehnul si. V tom momentě mi došlo, že jsem měla dát povel k lehnutí, jakmile do čtverce vběhnul, a nespoléhat na to, že se po mně podívá. Takhle jsme si vysloužili nulu, bohužel.

7. Držení aportovací činky - Držení činky nám v tréninku nešlo, Bodie nechce činky brát z ruky, protože jsme dělali nucený aport. Ovšem tady se předvedl skoro perfektně - až na sekundovou neochotu při uchopení činku krásně a bez hnutí nebo překousnutí držel a následně odevzdal.

8. Ovladatelnost na dálku - Čtrnáct dní před akcí jsme se dozvěděli, že to, jak naši psi dělají sedni-lehni podle sportovky, je na obedience špatně, takže jsme se je částečně pokoušeli přeučit polohy, aby nehýbali zadní částí těla. Bodieho to asi trochu zmátlo, takže tady jsem mu dávala na každé „sedni“ povel nejmíň dvakrát (a to i s posunkem), i když je pravda, že zadkem ani nehnul. Nakonec jsem mu po přiřazení dala místo „sedni“ povel „k noze“ (viz cvik 1), což zabralo!

9. Skok přes překážku - Kvůli tomuhle cviku jsem se týden budila s křečemi v břiše. Nesmí se tu totiž ukázat rukou, což v tréninku znamenalo, že Bodie sebou sice trhnul, jako by chtěl vyrazit, ale když neviděl posunek, tak zůstal sedět. Tady jsem povel doprovodila značným pohybem celého těla, což mi bylo vytknuto, ale i přes ten jeden stržený bodík jsme skok zvládli. Následně jsem prcka zalehla za překážkou.

10. Všeobecný dojem - Bylo nám vytknuto to, že na prcka mezi cvikama moc šahám, když si ho spravuju k noze. Ale když on by si jinak nesednul...

Potom jsme čekali, až bude konec (hlavně kategorie OB3 v rámci MR borderek trvala věky). Všechny nás vyhlásili - nebyli jsme poslední! (15. místo z 22) Sbalili jsme stan a jeli domů. Překvapivě jsme tentokrát po cestě viděli zase západ slunce. Doma jsme byli až kolem deváté, a to ještě pak Tamča volala, že si u nás v autě nechala mikinu a mobil...

Musíme obedience zkusit ještě aspoň jednou!

Video