Bodie (Boyd z Devonu)

Když jsem si na začátku roku 2012 přečetla v MZŘ, co je ve zkoušce StPr, přišlo mi to strašlivě jednoduché a že bych na ni mohla jít z placu. Při podrobnějším rozebrání se ale ukázalo, že ono to až taková brnkačka nebude. Zejména proto, že na rozdíl od zkoušek pro malá plemena podle NZŘ se tady předměty nepřináší, ale označují a pes se jich nesmí dotknout. Jelikož jsem tenkrát mířila hlavně k ZMMP, abysme mohli do třídy pracovní, StPr jsem vypustila. Na podzim 2012 jsme ZMMP složili a protože přes zimu byl čas, rozhodla jsem se zapracovat na označování předmětů. Po nějaké době, kdy jsme jen a jen označovali, vůbec jsme nenosili, jsem se odhodlala přihlásit na zkoušku na VFU. (A taky proto, že tam byla přihlášená Tamča.)

Několik týdnů před zkouškou jsem se začala shánět po terénech a pomocníkovi, který by mi nasimuloval zkouškové podmínky. Nakonec jsme to musely zvládnout s Tamčou samy, protože těch pár dní před zkouškou, kdy jsem chtěla zintenzivnit trénink, se Bodie rozhodl, že bude nemocný, takže jsme si museli udělat nucenou třídenní pauzu. Naštěstí to byla jen krátká epizodka a na kontrole den před zkouškou už i paní doktorka konstatovala, že je v pořádku.

Ve středu prvního máje (státní svátek!) jsem skoro nespala, půlku noci jsem svírala v ruce předměty 10x3x1cm (speciálně vyrobené a změřené), vstala jsem v šest hodin, vzbudila Pavlíka, vyvenčila prcka a pak jsme se vydali na VFU. Na místě jsem byla asi o třičtvrtě na osm (Pavlík jel domů), zaprezentovala jsem se, zaplatila a čekali jsme. Kromě Bodieho a Barda na StPr1 bylo ještě 7 zájemců o BH. Vedoucí akce Anička Malířová nám řekla, že my přijdeme na řadu až na konec, nejdřív se udělají komplet BHčka. Pan rozhodčí Hammer všechny svolal na kontrolu čipů. Nastavila jsem mu Bodieho, čip bez problémů našel na levé straně krku, ale pak se stejně díval na tetování v uchu, protože to má v PP jako identifikaci. Udělal se nástup s několika povzbudivými slovy („zkoušky jsou od slova zkoušet“) a pak začala BHčka. Tak jsme s Tamčou převlekly psy z pracovních řetízkových obojků do nyloňáků/postroje a flexiny a šly jsme se projít kolem areálu VFU. Cestou jsme potkali Eny z Ostrova i s paničkou Pavlou.

Když jsme se cca za půl hodiny vrátily, vedoucí akce nám ukázala, kde se bude vyhledávání provádět - v parčíku měla vyhlídnutou travnatou plochu. Dokonce musela požádat udržbáře, aby počkal se sečením trávy až na odpoledne. Na vedlejším plácku jsme si s Tamčou vyhledání vyzkoušely, aby psi věděli, co se bude dít. Bard jako obvykle předmět bral do tlamy, Bodie pro změnu jeden předmět vůbec nemohl najít. Ale nenechaly jsme se rozhodit :-)

Když BHčka dokončily zkoušku v dopravním ruchu, přišly jsme na řadu my. Domluvily jsme se, že Bard půjde první (mně to bylo jedno, resp. nemohla jsem se rozhodnout, co bude pro Bodieho lepší). Ukázaly jsme rozhodčímu předměty, on nám je schválil, a pak šla Tamča rozházet své předměty, zatímco jí nějaká dobrá duše odvedla Barda do úkrytu. Rozhodčí Tamče velel, aby šla po středové linii a na jeho pokyn rozhodila předměty. (Podle ZŘ jsme sice myslely, že to má být jinak, ale po pravdě mi to víc vyhovovalo.) Tamča tedy předměty rozhodila, šla si pro Barda, nastoupila na začátek, vyslala Barda a ten tam začal divoce lítat sem a tam (typické slídění). Našel první předmět, popadnul ho a přinesl Tamče. Ta ho vyslala na druhou stranu, Bard tam vyběhl, doběhl k trsu trávy (za kterým byl druhý předmět schovaný) a počůral jej. Rozhodčí je odvolal s tím, že zřejmě terén byl znečištěný, tak že to provedou ještě jednou.

A přišla jsem na řadu já. Nejdřív jsem sice tvrdila, že to klidně udělám na stejném prostoru, ale pak jsem si uvědomila, že by Bodie mohl jít Barda přeznačkovat a zbytečně bych mi strhli body, tak jsem souhlasila s novým terénem. Tam se samozřejmě nejdřív museli nahnat pomocníci, aby to pošlapali. Vrazila jsem Hance od Cesmíny hračku, aby mi ji dala, až skončíme s cvičením, abych mohla prcka hned odměnit. Pak jsem odvedla prtě do úkrytu a šla rozhodit své předměty. Šla jsem po středové linii, odhodila jeden předmět vpravo, druhý vlevo, došla na konec a vrátila se po stopě. Pak jsem vzala Bodieho, nahlásila se rozhodčímu, přišla na začátek prostoru, odepnula prcka, udělala pár kroků a vyslala ho doprava. Bodie zmerčil předmět, vrhnul se k němu a zalehnul ho. Šla jsem k němu, stoupla si vedle něho, zvedla předmět nad hlavu. Zavelela jsem „k noze“, došla zpátky na středovou linii, udělala pár kroků, vyslala prcka doleva. Bodie vyběhnul, zmerčil předmět, přihnal se k němu a zalehnul. Šla jsem k němu, stoupla si vedle něho a zvedla předmět nad hlavu. Zavelela jsem „k noze“ a vrátila se na středovou linii a šla zpátky k rozhodčímu. Ten už ale řešil nový terén pro Barda, tak jsem prckovi vrazila hračku, protože předvedl perfektně přesně to, co jsme poslední týdny cvičili. Pak jsem si uvědomila, že bych se asi nejdřív měla odhlásit, tak jsem mu honem hračku sebrala, šla k rozhodčímu, ukázala předměty, on mi pogratuloval ke 100 bodům a to bylo všecko!

Následoval druhý pokus Barda. První předmět prý zalehl, druhý zase přinesl. Rozhodčí řekl, že s odřenýma ušima, ale Bardovi zkoušku dal! Tak jsme se svorně radovaly.

Potom následoval poslední účastník BH - háravka, a pak jsme seděli na schodech před Koboukem is Klárou, Rhonem, Hankou, Cesmínou, Ivčou a dalšími kynology a kecali, jak už to tak bývá, zatímco organizátoři vyplňovali papíry. Stihli jsme se i vyfotit. Nakonec jsme nastoupili. Pan rozhodčí prohlásil, že takovou směsku plemen asi ještě neposuzoval (borderky, australáci, grendík, choďák, hovawart, český teriér, trpasličí pudl, americký kokr a malý knírač) a že se musíme vyfotit, tak Tamča skočila pro foťák a fotila, zatímco pan rozhodčí zaujal její místo vedle Barda a smál se, že rozplácnutý Bard vypadá jako mop. Teď to asi u něho budou mít dobré :-)

Nakonec mě Tamča hodila domů, aby pro nás nemusel Pavlík jezdit. Doma jsme byli o třičtvrtě na dvanác