Bodie (Boyd z Devonu)

Takhle jednou v lednu jsem se rozhodla, že je Bodie už velký kluk a že se zkusíme přihlásit na ZZOčko, když už ho pořádají na VFU, kam chodíme poslušnit. Navíc jsem ho zrovna naučila hezky se přiřazovat k noze, aport mu taky šel krásně, tak proč do toho nejít?

No a pak to začalo: poctivě jsem s Bodiem cvičila (skoro) každý večer, a on se sice snažil, ale šlo mu to hůř a hůř... a hůř... Nakonec v úterý před zkouškama jsem dostala od Kači Lukešové zakázané s ním něco dělat, ať ho zbytečně nestresuju. Ve čtvrtek se ale ozvala Ivča Lžičařová, že bysme po zimní přestávce mohli zase spáchat poslušnost, tak jsem jí šla předvést, co umíme... a ukázalo se, že vlastně nic. Aport - nic, k noze - nic... V sobotu jsem si teda šla spravit náladu na agility - hlavně, aby Bodie něco dělal a aby to nebyl služebák - což se ukázalo jako dobrý tah, protože jsme dostali oba do těla a večer jsme kvůli únavě nevyšilovali.

V neděli ráno jsem se vzbudila s křečemi v břiše (u mě normální předzkouškové napětí). Šli jsme se s Bodiem vyvenčit a hezky v klídku nás pak Pavlík odvezl na VFU. Zaparkovali jsme u zadní brány, která ovšem byla zavřená, takže jsme museli obcházet celý areál VFU. Na přejímku, která probíhala od sedmi, jsme se tak dostali až o půl osmé. (Později se ukázalo, že zadní brána byla sice zavřená, ale nikoliv zamčená, takže jsme to obcházeli zbytečně...) Odevzdala jsem PP, průkaz člena ZKO a peňauze (350 korun).

Na osm byl ohlášený začátek posuzování. Převlekla jsem Bodieho tedy do řetízkového obojku, šli jsme odložit aport na místo konání - louku před cvičákem a nastoupili jsme do řady. Pan rozhodčí Milan Oliva všem psům poctitvě zkontroloval mikročip (jediný Bodie měl tetování, ale bylo tak malé, že pan rozhodčí řekl jenom „Jo, něco tam je.“ - a přitom je to relativně čitelné!). A nastoupil první pes na plac (a poslední pes na odložení). My jsme přišli na řadu jako předposlední. Předtím jsem ještě Pavlíkovi do kapes přemístila obsah kapes své vesty - pamlsky, hračky a já nevím co, abych na place měla kapsy prázdné a něco mi náhodou nevypadlo. A dostali jsme následující ohodnocení:

Přivolání jsem před zkouškou nacvičovala hlavně kvůli tomu, že tady na této zkoušce se vychází se psem na vodítku a za chůze se pes odpoutá. Jakmile jsem Bodieho odepnula z vodítka, zastavil se. Dala jsem mu teda druhý povel „k noze“ a následně na pokyn rozhodčího „volno“ - jenže jak jsem rázně ukázala do směru, vypadlo mi vodítko z kapsy! Bodie se zastavil a koukal, co mi to vypadlo, takže jsem musela dát druhý povel „volno“. Přivolání „ke mně“ se mu podařilo hezky napoprvé, rychle a předsednul rovně, dokonce se i rovně přiřadil.

Ovladatelnost na vodítku byla fajn, kromě obratu čelem vzad, který nám moc nejde, šel Bobášek hezky. Zhruba uprostřed chození se dělaly obraty na místě. Při těch si Bodie vždycky sednul na křivo, ale hned se sám srovnával k noze! Bohužel s výskokem, takže u vpravo vbok se mu zamotalo vodítko pod nohy. Nu což, odmotala jsem mu další záhyb a došli jsme to i s vodítkem pod nohou... Ale velice se mi líbilo, že mě sledoval a snažil se.

Sedni - lehni bylo v pohodě, akorát se mi Bodie při tom sednutí z lehu vždycky posune dozadu. Pan rozhodčí to komentoval, ale nepenalizoval.

Odložení za pochodu nám šlo, Bodie to udělal taky moc hezky, ale pak nám pan rozhodčí vytknul, že to vodítko pokládám vedle psa, což je velká pomoc celým tělem. Správně bych vodítko měla s povelem „lehni“ jenom pustit beze změny rytmu chůze. Po návratu ke psovi se mi taky Bodie na povel „sedni“ zvednul jen tak napůl a váhavě, ale tvářila jsem se, že tak to dělá normálně :-)

Aport pro mě byl naprosto traumatizující. Zhruba týden před zkouškou Bodie vypadal, že netuší, co má dělat, nebo ho víc zajímalo všechno kolem než panička. Takže jsem se celkem děsila, co bude. Bodieho jsem si přidržela - udělala jsem dobře, protože i tak vyrazil o momentík dřív, než jsem mu dala povel - činku hned popadnul a vrátil se ke mně. Sice si sednul křivě a asi jednou přežvýknul, ale z mého pohledu nadšení a pan rozhodčí nám ty drobnosti odpustil.

Odložení jsem se trochu bála, protože pan Hušenka s ním měl velké problémy, ale u Bodieho jsem si na něm dala záležet a umí ho, což taky předvedl. Ležel, koukal na cvičícího pejska a byl hodný, vůbec si nesedal, nevstával a neposunoval se. Po návratu k němu jsem mu sice musela dát druhý povel k sednutí, ale to buď rozhodčí neviděl, nebo ignoroval.

Když už jsem věděla, že máme celých 55 bodů, nervozita ze mě spadla. Speciály hezky odsýpaly. Nejdřív se dělalo přivolání za ztížených podmínek - pes, míč. Bodie, stejně jako většina ostatních psů, vůbec neměl zájem o nastražené psy, a dvakrát mi odběhl k míči. Poprvé se dostal až k němu, na můj povel nereagoval, dokud pomocník míč nezvedl do ruk. Pak přišel (bez dalšího povelu). Podruhé jsem ho zavolala dřív, takže přišel hned. Pak jsme přišli do skupiny osob a rozhodčí říká: „Tak něco povídej, Káťo.“ Tak jsem začala vykládat, že Bodiemu jsou dva roky, že je od paní chovatelky Popelkové, že ona má pracovní psy, že měl na výstavě v lednu CAC a v únoru jen VDčka... Jedním z pomocníků, kteří se posléze ke skupince přidali, byl Pavlík, a prcek ho chtěl jít přivítat, takže jsem mu musela přidržet vodítko. Pak se pes přivázal ke stromu a procházela skupinka hlučících osob. Bodie naštěstí celou dobu zíral tím směrem, kam jsem odešla, takže ani nekňoural.

No a to bylo asi tak všecko :-) Dostali jsme výkonnostní knížku (vůbec jsem nevěděla, že ji potřebujeme), Bodie dostal zbytek sýra... no a máme první zkoušku!